Blog

Kromě houbových chorob vaši práci a její výsledek ohrožují živočišní škůdci. Je jich hodně a neustále přibývají z jiných zemí s měnícím se klimatem planety. Které bychom měli znát?

Měkkýši

Zde jsou za škůdce považováni především slimáci, kteří se neustále množí, škodí žirem nejen na mladých rostlinách, ale i na listech, květech, stoncích a hlízách. Hubí se přípravky, které již smějí naštěstí přijít do styku s pěstovanými rostlinami a nejsou ani škodlivé pro domácí zvířectvo.

Červi

Patří sem především haďátka, ty se jednoduše rozlišují podle toho, kterou část rostliny napadají, například na kořenová, listová a stonková. Jsou to vnitřní paraziti rostlin a škodí především svými výměšky jícnových žláz. Málo se ví, že vyvolávají kadeřavost rostlin, jejich bradavičnatost a nádorovitost s výsledkem, že postupně odumírají napadené části rostlin. Navíc mají pokožku velmi odolnou proti pronikání cizích látek, z tohoto důvodu možnosti chemické ochrany jsou velmi omezené.

Členovci

Ochrana rostlin je spojená se znalostí členovců, aby mohla být použitá správná aplikace na jejich hubení. Zemědělská výroba se bez chemické ochrany proti živočišným škůdcům neobejde. Používají se i feromonové lapače, které jsou určené pro signalizaci náletů obalečů. Jedná se o drobné motýlky, jejichž housenky jsou zodpovědné právě za červivostí plodů. A co jich je! Můžeme zde vyjmenovat obaleče zimolezového, východního a trnkového, tito škůdci se živí plody i listy dřevin. Další z obalečů, švestkový, škodí nejen na švestkách, ale také i na meruňkách a broskvoních a jablečný obaleč, ten napadá vše. Podle svého pojmenování napadá především jabloně, ale bohužel, s velkou chutí se dá i do meruněk, hrušní, broskvoní, třešní nebo dokonce napadne i ořešák. A ochrana proti obalečům? Jejich housenky můžeme chytat lapacími pásy nebo použít i vlnitou lepenku, kde se mohou ukrývat a přezimovat. Tu samozřejmě včas spálíme. Velkou pomocí jsou také sýkorky, které housenky rády vyhledávají.

Kromě houbových chorob vaši práci a její výsledek ohrožují živočišní škůdci. Je jich hodně a neustále přibývají z jiných zemí s měnícím se klimatem planety. Které bychom měli znát?

Měkkýši

Zde jsou za škůdce považováni především slimáci, kteří se neustále množí, škodí žirem nejen na mladých rostlinách, ale i na listech, květech, stoncích a hlízách. Hubí se přípravky, které již smějí naštěstí přijít do styku s pěstovanými rostlinami a nejsou ani škodlivé pro domácí zvířectvo.

Červi

Patří sem především haďátka, ty se jednoduše rozlišují podle toho, kterou část rostliny napadají, například na kořenová, listová a stonková. Jsou to vnitřní paraziti rostlin a škodí především svými výměšky jícnových žláz. Málo se ví, že vyvolávají kadeřavost rostlin, jejich bradavičnatost a nádorovitost s výsledkem, že postupně odumírají napadené části rostlin. Navíc mají pokožku velmi odolnou proti pronikání cizích látek, z tohoto důvodu možnosti chemické ochrany jsou velmi omezené.

Členovci

Ochrana rostlin je spojená se znalostí členovců, aby mohla být použitá správná aplikace na jejich hubení. Zemědělská výroba se bez chemické ochrany proti živočišným škůdcům neobejde. Používají se i feromonové lapače, které jsou určené pro signalizaci náletů obalečů. Jedná se o drobné motýlky, jejichž housenky jsou zodpovědné právě za červivostí plodů. A co jich je! Můžeme zde vyjmenovat obaleče zimolezového, východního a trnkového, tito škůdci se živí plody i listy dřevin. Další z obalečů, švestkový, škodí nejen na švestkách, ale také i na meruňkách a broskvoních a jablečný obaleč, ten napadá vše. Podle svého pojmenování napadá především jabloně, ale bohužel, s velkou chutí se dá i do meruněk, hrušní, broskvoní, třešní nebo dokonce napadne i ořešák. A ochrana proti obalečům? Jejich housenky můžeme chytat lapacími pásy nebo použít i vlnitou lepenku, kde se mohou ukrývat a přezimovat. Tu samozřejmě včas spálíme. Velkou pomocí jsou také sýkorky, které housenky rády vyhledávají.

Kromě houbových chorob vaši práci a její výsledek ohrožují živočišní škůdci. Je jich hodně a neustále přibývají z jiných zemí s měnícím se klimatem planety. Které bychom měli znát?

Měkkýši

Zde jsou za škůdce považováni především slimáci, kteří se neustále množí, škodí žirem nejen na mladých rostlinách, ale i na listech, květech, stoncích a hlízách. Hubí se přípravky, které již smějí naštěstí přijít do styku s pěstovanými rostlinami a nejsou ani škodlivé pro domácí zvířectvo.

Červi

Patří sem především haďátka, ty se jednoduše rozlišují podle toho, kterou část rostliny napadají, například na kořenová, listová a stonková. Jsou to vnitřní paraziti rostlin a škodí především svými výměšky jícnových žláz. Málo se ví, že vyvolávají kadeřavost rostlin, jejich bradavičnatost a nádorovitost s výsledkem, že postupně odumírají napadené části rostlin. Navíc mají pokožku velmi odolnou proti pronikání cizích látek, z tohoto důvodu možnosti chemické ochrany jsou velmi omezené.

Členovci

Ochrana rostlin je spojená se znalostí členovců, aby mohla být použitá správná aplikace na jejich hubení. Zemědělská výroba se bez chemické ochrany proti živočišným škůdcům neobejde. Používají se i feromonové lapače, které jsou určené pro signalizaci náletů obalečů. Jedná se o drobné motýlky, jejichž housenky jsou zodpovědné právě za červivostí plodů. A co jich je! Můžeme zde vyjmenovat obaleče zimolezového, východního a trnkového, tito škůdci se živí plody i listy dřevin. Další z obalečů, švestkový, škodí nejen na švestkách, ale také i na meruňkách a broskvoních a jablečný obaleč, ten napadá vše. Podle svého pojmenování napadá především jabloně, ale bohužel, s velkou chutí se dá i do meruněk, hrušní, broskvoní, třešní nebo dokonce napadne i ořešák. A ochrana proti obalečům? Jejich housenky můžeme chytat lapacími pásy nebo použít i vlnitou lepenku, kde se mohou ukrývat a přezimovat. Tu samozřejmě včas spálíme. Velkou pomocí jsou také sýkorky, které housenky rády vyhledávají.

Kromě houbových chorob vaši práci a její výsledek ohrožují živočišní škůdci. Je jich hodně a neustále přibývají z jiných zemí s měnícím se klimatem planety. Které bychom měli znát?

Měkkýši

Zde jsou za škůdce považováni především slimáci, kteří se neustále množí, škodí žirem nejen na mladých rostlinách, ale i na listech, květech, stoncích a hlízách. Hubí se přípravky, které již smějí naštěstí přijít do styku s pěstovanými rostlinami a nejsou ani škodlivé pro domácí zvířectvo.

Červi

Patří sem především haďátka, ty se jednoduše rozlišují podle toho, kterou část rostliny napadají, například na kořenová, listová a stonková. Jsou to vnitřní paraziti rostlin a škodí především svými výměšky jícnových žláz. Málo se ví, že vyvolávají kadeřavost rostlin, jejich bradavičnatost a nádorovitost s výsledkem, že postupně odumírají napadené části rostlin. Navíc mají pokožku velmi odolnou proti pronikání cizích látek, z tohoto důvodu možnosti chemické ochrany jsou velmi omezené.

Členovci

Ochrana rostlin je spojená se znalostí členovců, aby mohla být použitá správná aplikace na jejich hubení. Zemědělská výroba se bez chemické ochrany proti živočišným škůdcům neobejde. Používají se i feromonové lapače, které jsou určené pro signalizaci náletů obalečů. Jedná se o drobné motýlky, jejichž housenky jsou zodpovědné právě za červivostí plodů. A co jich je! Můžeme zde vyjmenovat obaleče zimolezového, východního a trnkového, tito škůdci se živí plody i listy dřevin. Další z obalečů, švestkový, škodí nejen na švestkách, ale také i na meruňkách a broskvoních a jablečný obaleč, ten napadá vše. Podle svého pojmenování napadá především jabloně, ale bohužel, s velkou chutí se dá i do meruněk, hrušní, broskvoní, třešní nebo dokonce napadne i ořešák. A ochrana proti obalečům? Jejich housenky můžeme chytat lapacími pásy nebo použít i vlnitou lepenku, kde se mohou ukrývat a přezimovat. Tu samozřejmě včas spálíme. Velkou pomocí jsou také sýkorky, které housenky rády vyhledávají.

Kromě houbových chorob vaši práci a její výsledek ohrožují živočišní škůdci. Je jich hodně a neustále přibývají z jiných zemí s měnícím se klimatem planety. Které bychom měli znát?

Měkkýši

Zde jsou za škůdce považováni především slimáci, kteří se neustále množí, škodí žirem nejen na mladých rostlinách, ale i na listech, květech, stoncích a hlízách. Hubí se přípravky, které již smějí naštěstí přijít do styku s pěstovanými rostlinami a nejsou ani škodlivé pro domácí zvířectvo.

Červi

Patří sem především haďátka, ty se jednoduše rozlišují podle toho, kterou část rostliny napadají, například na kořenová, listová a stonková. Jsou to vnitřní paraziti rostlin a škodí především svými výměšky jícnových žláz. Málo se ví, že vyvolávají kadeřavost rostlin, jejich bradavičnatost a nádorovitost s výsledkem, že postupně odumírají napadené části rostlin. Navíc mají pokožku velmi odolnou proti pronikání cizích látek, z tohoto důvodu možnosti chemické ochrany jsou velmi omezené.

Členovci

Ochrana rostlin je spojená se znalostí členovců, aby mohla být použitá správná aplikace na jejich hubení. Zemědělská výroba se bez chemické ochrany proti živočišným škůdcům neobejde. Používají se i feromonové lapače, které jsou určené pro signalizaci náletů obalečů. Jedná se o drobné motýlky, jejichž housenky jsou zodpovědné právě za červivostí plodů. A co jich je! Můžeme zde vyjmenovat obaleče zimolezového, východního a trnkového, tito škůdci se živí plody i listy dřevin. Další z obalečů, švestkový, škodí nejen na švestkách, ale také i na meruňkách a broskvoních a jablečný obaleč, ten napadá vše. Podle svého pojmenování napadá především jabloně, ale bohužel, s velkou chutí se dá i do meruněk, hrušní, broskvoní, třešní nebo dokonce napadne i ořešák. A ochrana proti obalečům? Jejich housenky můžeme chytat lapacími pásy nebo použít i vlnitou lepenku, kde se mohou ukrývat a přezimovat. Tu samozřejmě včas spálíme. Velkou pomocí jsou také sýkorky, které housenky rády vyhledávají.

Kromě houbových chorob vaši práci a její výsledek ohrožují živočišní škůdci. Je jich hodně a neustále přibývají z jiných zemí s měnícím se klimatem planety. Které bychom měli znát?

Měkkýši

Zde jsou za škůdce považováni především slimáci, kteří se neustále množí, škodí žirem nejen na mladých rostlinách, ale i na listech, květech, stoncích a hlízách. Hubí se přípravky, které již smějí naštěstí přijít do styku s pěstovanými rostlinami a nejsou ani škodlivé pro domácí zvířectvo.

Červi

Patří sem především haďátka, ty se jednoduše rozlišují podle toho, kterou část rostliny napadají, například na kořenová, listová a stonková. Jsou to vnitřní paraziti rostlin a škodí především svými výměšky jícnových žláz. Málo se ví, že vyvolávají kadeřavost rostlin, jejich bradavičnatost a nádorovitost s výsledkem, že postupně odumírají napadené části rostlin. Navíc mají pokožku velmi odolnou proti pronikání cizích látek, z tohoto důvodu možnosti chemické ochrany jsou velmi omezené.

Členovci

Ochrana rostlin je spojená se znalostí členovců, aby mohla být použitá správná aplikace na jejich hubení. Zemědělská výroba se bez chemické ochrany proti živočišným škůdcům neobejde. Používají se i feromonové lapače, které jsou určené pro signalizaci náletů obalečů. Jedná se o drobné motýlky, jejichž housenky jsou zodpovědné právě za červivostí plodů. A co jich je! Můžeme zde vyjmenovat obaleče zimolezového, východního a trnkového, tito škůdci se živí plody i listy dřevin. Další z obalečů, švestkový, škodí nejen na švestkách, ale také i na meruňkách a broskvoních a jablečný obaleč, ten napadá vše. Podle svého pojmenování napadá především jabloně, ale bohužel, s velkou chutí se dá i do meruněk, hrušní, broskvoní, třešní nebo dokonce napadne i ořešák. A ochrana proti obalečům? Jejich housenky můžeme chytat lapacími pásy nebo použít i vlnitou lepenku, kde se mohou ukrývat a přezimovat. Tu samozřejmě včas spálíme. Velkou pomocí jsou také sýkorky, které housenky rády vyhledávají.

Jako šťastní majitelé domácího králíka se mu nepochybně často věnujete a vystraší vás každá neobvyklá změna v jeho chování. Taková změna nedávno postihla toho mého. Začal mně i ostatním členům rodiny obíhat okolo nohou a všude chodit za námi, pokaždé když jsme ho pustily z klece. Také začal být agresivní, což normálně nikdy nebýval.

Co to způsobovalo?
Připadalo mi to divné a tak jsem na internetu ihned vyhledal, co by to mohlo způsobovat. Nejčastější odpovědí bylo to, že chudákem králíčkem zmítají jeho pohlavní hormony a jediným trvalým řešením je kastrace. To odpovídalo, protože ho chováme samotného a neměl tak kde se „vyřádit“.
Na internetu najdete, že toto chování se nejčastěji objevuje už u mladých králíků. U toho našeho se ale objevilo až v jeho třetím roce života, proto tuto informaci berte s rezervou.

S rodinou jsme se tedy rozhodli nechat ho kastrovat. K tomu nakonec došlo asi za dva týdny. Králíčka jsme po předchozí rezervaci přivezli na veterinární kliniku. Tam už nás očekával pan veterinář a po zaplacení operačního výkonu ho ihned provedl. Zákrok stál 1000kč, byl rychlý a králíček ho snesl dobře. Akorát zprvu po zákroku nechtěl jíst. Dali jsme mu ale jeho oblíbené sušené banány a čerstvou bazalku a chuť k jídlu se mu brzy navrátila.
Po operaci se zase začal chovat normálně. Myslím si, že mu zákrok prospěl, protože styk se samičkou ho stejně nečeká a také by ho měl ochránit před rakovinou a některými dalšími problémy způsobenými přemírou pohlavních hormonů. Také se celkově zklidnil a působí na mě spokojeněji.
Po této zkušenosti tedy doporučuji nechat vašeho mazlíka kastrovat co nejdříve. Nejdříve to jde v šestém měsíci, ale u některých rychleji dospívajících již ve čtvrtém. Vyhněte se jí, pouze pokud ho chcete využívat jako chovného samce.
Kastrace je také vhodná u samiček. U těch snižuje riziko rakoviny a problémů s dělohou. Musí se ale provést nejpozději do tří let věku.

Jako šťastní majitelé domácího králíka se mu nepochybně často věnujete a vystraší vás každá neobvyklá změna v jeho chování. Taková změna nedávno postihla toho mého. Začal mně i ostatním členům rodiny obíhat okolo nohou a všude chodit za námi, pokaždé když jsme ho pustily z klece. Také začal být agresivní, což normálně nikdy nebýval.

Co to způsobovalo?
Připadalo mi to divné a tak jsem na internetu ihned vyhledal, co by to mohlo způsobovat. Nejčastější odpovědí bylo to, že chudákem králíčkem zmítají jeho pohlavní hormony a jediným trvalým řešením je kastrace. To odpovídalo, protože ho chováme samotného a neměl tak kde se „vyřádit“.
Na internetu najdete, že toto chování se nejčastěji objevuje už u mladých králíků. U toho našeho se ale objevilo až v jeho třetím roce života, proto tuto informaci berte s rezervou.

S rodinou jsme se tedy rozhodli nechat ho kastrovat. K tomu nakonec došlo asi za dva týdny. Králíčka jsme po předchozí rezervaci přivezli na veterinární kliniku. Tam už nás očekával pan veterinář a po zaplacení operačního výkonu ho ihned provedl. Zákrok stál 1000kč, byl rychlý a králíček ho snesl dobře. Akorát zprvu po zákroku nechtěl jíst. Dali jsme mu ale jeho oblíbené sušené banány a čerstvou bazalku a chuť k jídlu se mu brzy navrátila.
Po operaci se zase začal chovat normálně. Myslím si, že mu zákrok prospěl, protože styk se samičkou ho stejně nečeká a také by ho měl ochránit před rakovinou a některými dalšími problémy způsobenými přemírou pohlavních hormonů. Také se celkově zklidnil a působí na mě spokojeněji.
Po této zkušenosti tedy doporučuji nechat vašeho mazlíka kastrovat co nejdříve. Nejdříve to jde v šestém měsíci, ale u některých rychleji dospívajících již ve čtvrtém. Vyhněte se jí, pouze pokud ho chcete využívat jako chovného samce.
Kastrace je také vhodná u samiček. U těch snižuje riziko rakoviny a problémů s dělohou. Musí se ale provést nejpozději do tří let věku.

Jako šťastní majitelé domácího králíka se mu nepochybně často věnujete a vystraší vás každá neobvyklá změna v jeho chování. Taková změna nedávno postihla toho mého. Začal mně i ostatním členům rodiny obíhat okolo nohou a všude chodit za námi, pokaždé když jsme ho pustily z klece. Také začal být agresivní, což normálně nikdy nebýval.

Co to způsobovalo?
Připadalo mi to divné a tak jsem na internetu ihned vyhledal, co by to mohlo způsobovat. Nejčastější odpovědí bylo to, že chudákem králíčkem zmítají jeho pohlavní hormony a jediným trvalým řešením je kastrace. To odpovídalo, protože ho chováme samotného a neměl tak kde se „vyřádit“.
Na internetu najdete, že toto chování se nejčastěji objevuje už u mladých králíků. U toho našeho se ale objevilo až v jeho třetím roce života, proto tuto informaci berte s rezervou.

S rodinou jsme se tedy rozhodli nechat ho kastrovat. K tomu nakonec došlo asi za dva týdny. Králíčka jsme po předchozí rezervaci přivezli na veterinární kliniku. Tam už nás očekával pan veterinář a po zaplacení operačního výkonu ho ihned provedl. Zákrok stál 1000kč, byl rychlý a králíček ho snesl dobře. Akorát zprvu po zákroku nechtěl jíst. Dali jsme mu ale jeho oblíbené sušené banány a čerstvou bazalku a chuť k jídlu se mu brzy navrátila.
Po operaci se zase začal chovat normálně. Myslím si, že mu zákrok prospěl, protože styk se samičkou ho stejně nečeká a také by ho měl ochránit před rakovinou a některými dalšími problémy způsobenými přemírou pohlavních hormonů. Také se celkově zklidnil a působí na mě spokojeněji.
Po této zkušenosti tedy doporučuji nechat vašeho mazlíka kastrovat co nejdříve. Nejdříve to jde v šestém měsíci, ale u některých rychleji dospívajících již ve čtvrtém. Vyhněte se jí, pouze pokud ho chcete využívat jako chovného samce.
Kastrace je také vhodná u samiček. U těch snižuje riziko rakoviny a problémů s dělohou. Musí se ale provést nejpozději do tří let věku.