Jako šťastní majitelé domácího králíka se mu nepochybně často věnujete a vystraší vás každá neobvyklá změna v jeho chování. Taková změna nedávno postihla toho mého. Začal mně i ostatním členům rodiny obíhat okolo nohou a všude chodit za námi, pokaždé když jsme ho pustily z klece. Také začal být agresivní, což normálně nikdy nebýval.
Co to způsobovalo?
Připadalo mi to divné a tak jsem na internetu ihned vyhledal, co by to mohlo způsobovat. Nejčastější odpovědí bylo to, že chudákem králíčkem zmítají jeho pohlavní hormony a jediným trvalým řešením je kastrace. To odpovídalo, protože ho chováme samotného a neměl tak kde se „vyřádit“.
Na internetu najdete, že toto chování se nejčastěji objevuje už u mladých králíků. U toho našeho se ale objevilo až v jeho třetím roce života, proto tuto informaci berte s rezervou.
S rodinou jsme se tedy rozhodli nechat ho kastrovat. K tomu nakonec došlo asi za dva týdny. Králíčka jsme po předchozí rezervaci přivezli na veterinární kliniku. Tam už nás očekával pan veterinář a po zaplacení operačního výkonu ho ihned provedl. Zákrok stál 1000kč, byl rychlý a králíček ho snesl dobře. Akorát zprvu po zákroku nechtěl jíst. Dali jsme mu ale jeho oblíbené sušené banány a čerstvou bazalku a chuť k jídlu se mu brzy navrátila.
Po operaci se zase začal chovat normálně. Myslím si, že mu zákrok prospěl, protože styk se samičkou ho stejně nečeká a také by ho měl ochránit před rakovinou a některými dalšími problémy způsobenými přemírou pohlavních hormonů. Také se celkově zklidnil a působí na mě spokojeněji.
Po této zkušenosti tedy doporučuji nechat vašeho mazlíka kastrovat co nejdříve. Nejdříve to jde v šestém měsíci, ale u některých rychleji dospívajících již ve čtvrtém. Vyhněte se jí, pouze pokud ho chcete využívat jako chovného samce.
Kastrace je také vhodná u samiček. U těch snižuje riziko rakoviny a problémů s dělohou. Musí se ale provést nejpozději do tří let věku.
