Moc se o tom nemluví, ale stává se to – jen co muž přijde z práce domů, partnerka, popřípadě manželka, už ode dveří spustí monolog o tom, jak je neschopný, nepomáhá, chodí domů pozdě, a tak určitě někoho má. Proč by jinak pořád chtěl čisté bílé košile? Vždyť jako manažer přece může přijít v tom, v čem se mu zachce! Proč nesnědl svačinu? Že ona mu vaří nějaká jiná! A už letí facka.
Že to je naprosto šílené? Ano, taky si myslím. Bohužel je to realita. Není to jako vtipy o tom, že chlap je pod pantoflem. I muži bývají terorizování svými manželkami a partnerkami.
Muže sice lze vydírat tím, že už nikdy neuvidí své děti, ale ženy na to jdou často rafinovaněji. Stačí, že se zpozdí v práci a už do toho tahají nebohou sekretářku, která by mohla být potenciální milenkou. Pak chtějí, aby jim dotyčný muž dokázal, že je miluje, a tak se mohou na dámské jízdě blýsknout novým šperkem, hezkou dovolenou, nebo romantickou večeří v té krásné restauraci na náměstí.
Tohle se ale ještě pořád dá zvládnout. Co když ale přijde stalking? I to je forma domácího násilí, které žena páchá na muži. Když totiž partnerka (nebo i partner) uvěří tomu, že je mu druhá polovička nevěrná, ať už pro to má jakékoliv důkazy, může se rozhodnout partnera pronásledovat. Vyzbrojí se foťákem (dnes už tedy stačí mobil) a objevuje se všude, kam partner chodí. A jakmile se něco zdá podezřelé, okamžitě vzniká fotka. Mezitím se drahá polovička trápí neustále pípajícím mobilem se zprávami, které zjišťují aktuální činnost, kde se partner nachází a kdy přijde domů. Jen si to představte – sedíte na schůzce s vedením firmy, Váš mobil v jednom kuse zvoní, protože kdyby žena zjistila, že jste si mobil vypnuli, byla by jako dravá saň, a navíc se může čirou náhodou každou chvíli objevit ve dveřích s tím, že s Vámi musí nutně mluvit. Tohle je samozřejmě extrém. Přesto však tzv. stíhačky dokáží ztrpčit život.
Někdy dojde i k fyzickému násilí. Na mužích ale nebývá tolik vidět. Přece jen je žena slabší stvoření. Muži si navíc domácí násilí nepřipouštějí, ať už jde o jakoukoliv formu – mají za to, že to prostě nezapadá do obrazu muže a bojí se, že by byli považováni za slabé. A když se odhodlají najít pomoc, bohužel se občas setkají s názorem, že žena nemůže týrat muže. Přitom podle statistik je až čtvrtina domácího násilí na partnerovy páchána ženami. Další čtvrtina muži a zbylých cca 50% jsou páry, kde se role střídají.
Dnešní doba je i k problému násilí páchaného ženami trochu otevřenější, než tomu bývalo dříve a vznikla tak centra, která se touto problematikou zabývají. Fungují nonstop a dokážou pomoci.