Myslím, že není potřeba pochybovat o pravdivosti úvodních slov pana spisovatele Jana Nerudy. Protože k čemu by nám byla hromada peněz, kdyby se nám nedostávalo času. A tak se ve snaze svůj čas si co nejvíce zpříjemnit, honíme právě za těmi penězi. A paradoxně, čím je naše snaha urputnější, tím méně času nám zbývá. Zkusme tak trochu opačný postup.Vyměníme peníze za chvilky opravdového života.
Na kolik si ceníte hodinu denně s rodinou?
A co Vaše dávno zapomenuté koníčky?
A těch nepřečtených knih, které se Vám vrší v knihovně.
Nechtělo by to trochu zvolnit tempo a všímat si věcí kolem sebe?
Člověk si musí vybrat sám
Odjeďte na dávno odkládanou dovolenou, nejlépe někam do teplých krajů. A na hodně dlouho. Ať už to stojí za to. Aha, už vidím problém. Kde na to vzít, když jsme ubrali plyn. Tak tomu se říká začarovaný kruh.
Asi by to chtělo trochu v práci přidat.
A co koníčky a knihy?
Budou muset počkat do Vašeho důchodu.
Nezbývá nic jiného, než se rozjet na plný plyn a neubírat. Takové pracovní příležitosti se hned tak opakovat nebudou. A konta rostou
a
rostou.
A s nimi vyrostly i naše děti a začínají žít svůj životní maraton, na jehož konci je téměř bezedná kreditka.
Stop!Cítíte se unaveni? To nám ten život ale rychle utekl, že?
Přemýšlím, jestli by byly naše životy šťastnější, kdyby peníze zanikly. Myslím, že by to asi nebyla ta správná cesta. Člověk si musí svoje priority uvědomit a zvolit sám. Ty malé plíšky, papíry a kreditní karty přeci za nic nemohou. To my se rozhodujeme, jakým způsobem a jakou rychlostí budeme žít. A jestli nám ten život finančního nimroda vyhovuje, tak proč ne?